Je spousta lidí (údajně hlavně žen), kteří by nikdy nevzali do ruky třeba myš. Někdy se podobní lidé takovým drobným hlodavcům raději vyhýbají, někdy před nimi i utíkají a někdy třeba i vyskakují na židle a jiný nábytek, když je vidí přeběhnout po podlaze. Jistě, v podobných případech jde o jakýsi vsugerovaný odpor k takovým tvorům, někdy ani nevíme, proč se jich natolik štítíme, že si počínáme třeba i takto přehnaně, ale na důvodu teď nesejde. Ani ti, kdo k drobným hlodavcům takový odpor necítí, totiž nemají myši nebo třeba potkany či krysy rádi. Protože k tomu mají jiné pádné důvody.

Jak všichni víme, nemůžeme mít takové hlodavce rádi, a to hlavně ze dvou důvodů. Působí nám škody na majetku a mohou roznášet závažná onemocnění. A o to samozřejmě nikdo soudný nestojí. A proto se u nás vede s podobnými hlodavci permanentní boj. My lidé je likvidujeme nebo necháme likvidovat, jakmile se nám takoví tvorové začnou hemži u popelnic nebo kanálů, a absolutně žádné slitování s nimi nemáme, pokud se objeví v našich budovách, doma nebo třeba v podnicích, kde se pracuje s potravinami.

Jakmile se dostanou tam, kde nemají co pohledávat, nebo jsou jinak na obtíž, klademe obvykle nějaké ty notoricky známé pastičky. Ale s jejich pomocí se vyřeší problém málokdy. Pár myší chytíme, a než se nadějeme, narodí se nebo přijdou další. A ne a ne to skončit. A tak má k provádění deratizace Praha i profesionální firmu. Tedy odborníky, kteří vědí, jak na tyto obtížné tvory vyzrát. A byť ani ti je nedokážou nikdy definitivně vyhubit, protože se vždycky nějací jedinci vyhnou jejich zásahu a znovu se rozmnoží, dokážou je na našich ulicích eliminovat a zlikvidovat je úspěšně aspoň v našich budovách, kde by s nimi jinak bylo jenom trápení. Ale to, že někteří venku v přírodě přežijí, vlastně musí být. Aby měli draví ptáci, kočky a jiní podobní tvorové co žrát.